Restaurátor radí: Jak ochránit a oživit vzácné filmové plakáty z vaší sbírky

Jak se restaurují ikonické filmové plakáty? Lze zachránit i plakát poničený ohněm nebo přeložený napůl? A proč se sběratelé z celého světa obracejí na restaurátory, aby dali jejich plakátům nový život?

V exkluzivním rozhovoru s respektovaným odborníkem na záchranu plakátů - Ondřejem Zatloukalem - nahlížíme do fascinujícího světa restaurování filmových plakátů. Zkušený restaurátor papíru se s námi podělil o zákulisí své práce, vzácné příběhy z ateliéru i praktické tipy pro všechny, kdo vlastní sběratelské plakáty a chtějí je zachovat v co nejlepším stavu.

20221103 oz-34

Jak jste se dostal k restaurování filmových plakátů a co vás na této práci nejvíce baví?

Prakticky už od dětství jsem věděl, že budu dělat něco spojeného s výtvarným uměním. Shodou všech možných okolností, koníčků a zájmů jsem nakonec dospěl k tomu, že z nabízených výtvarných oborů pro mě bude ideální právě restaurování papíru. Asi se tu dobře potkala manuální zručnost, smysl pro detail, trpělivost a nějaké ty výtvarné schopnosti. Po čase jsem si tento obor vyprofiloval tak, aby mě co nejvíce bavil, a nyní se specializuji na restaurování plakátů a umění na papíře.

Co mě na mé práci nejvíc baví? Toho je asi víc. V poslední době mě třeba velmi těší kontakt se zákazníkem-sběratelem. Ti o svých plakátech a jejich tvůrcích často vědí neuvěřitelné množství informací a protože mám rád široký kulturní rozhled, moc rád nasávám i ty nejmenší detaily a souvislosti, které ve většině případů pravděpodobně nikdy nevyužiji, ale stejně mě velmi zajímají a baví.

Další příjemnou stránkou je zpětná vazba, která je díky tomu, že plakáty vracím ve výrazně lepším stavu, než v jakém byly při přijetí, prakticky vždy pozitivní. V neposlední řadě je to také kombinace obklopování se krásnými, výtvarně hodnotnými věcmi, možnost pracovat z domova, být pánem vlastního času a pocit smyslu, který v této práci nacházím.

Mám prostě pocit, že dělám práci, kterou dělat mám. Že je vše, jak má být.

Jaký byl nejvzácnější nebo nejzajímavější filmový plakát, který jste měl možnost restaurovat?

Jeden ze vzácných filmových plakátů na kterých jsem pracoval, je například jediný známý dochovaný kus k německému filmu z roku 1937, Patrioten s Lídou Baarovou. Na plakátu je nicméně napsán název filmu jako Gebrochene Flügel, což je název, pod kterým se film promítal v českých kinech v oblasti Sudet.

Mezi další zajímavé plakáty bych mohl například uvést plakát na film Kdo chce zabít Jessii? ve španělské verzi, kde se výtvarník pokusil nakreslit plakát ve stylu Káji Saudka (obecně bývají tyto variace plakátů z různých zemí velmi zajímavé).

Nebo plakát k filmu War of the Satellites, který si (zřejmě) majitel kina přetřel a přepsal na War of the Worlds, aby ho mohl použít na promítání jiného filmu.

Nyní mě čeká restaurování jediného známého dochovaného kusu plakátu k filmu Mazlíček s Hugo Haasem a Adinou Mandlovou v jedné z jejích prvních filmových rolí.

IMG_2773

Jaké jsou nejčastější poškození, se kterými se u filmových plakátů setkáváte?

Nejčastějšími poškozeními jsou asi zlomy způsobené přeložením plakátu. Dále následují trhliny, utržené rohy, prach, zatekliny a další skvrny, případně stopy po špatné adjustaci. Fantazii se ale meze nekladou – stále se u mě v ateliéru objevují nové způsoby, jak může být plakát poškozen.

Lze jednoduše opravit klasická poškození, jako je přeložení plakátu napůl, dírky od špendlíků v rozích nebo pomačkané okraje? Jak taková oprava probíhá? Lze tyto vady nějak napravit i svépomocí?

Doporučit samostatnou opravu plakátu asi úplně nelze (rozhodně ne, pokud cena plakátu stoupá). Každý by měl střízlivě zhodnotit své schopnosti a případná rizika. Nicméně, jako restaurátor mohu říci, že téměř jakýkoli druh poškození se dá nějakým způsobem opravit. Otázka ale je, jakého výsledku chceme dosáhnout a kolik času, respektive peněz, je majitel ochoten do restaurování investovat.

Pro mě je hledání správného průsečíku poslední dobou velice zajímavou výzvou. Restaurátoři mají často jasnou představu o tom, jak by měl výsledek vypadat, ale někdy zapomenou na představu zákazníka.

Najít správnou míru a styl restaurování, který bude oceněn nejen majitelem, ale i plakátem samotným, může být zajímavější otázkou, než se na první pohled zdá. Chce majitel plakát vystavit, nebo mu jde především o jeho uchování pro budoucí generace? Nebo ho chce rovnou prodat či vyměnit za jiný? Možnosti, jakým směrem se při restaurování vydat, na co se soustředit a jaké výsledky jsou teoreticky možné, jsou neuvěřitelně pestré.

Jde o to vybrat ten nejlepší přístup pro konkrétní situaci a zákazníka, aby za své peníze dostal co nejvíce.

Existují typy poškození, které už prakticky nelze opravit, nebo u kterých je oprava extrémně náročná?

Myslím, že za fatální poškození můžeme považovat především poškození ohněm. Dále bychom mohli zmínit chybějící části plakátu nebo vyblednutí barev. S těmito problémy se dá pomocí retuše pracovat, ale je důležité si uvědomit, že oprava je spíše jakousi kamufláží.

Snažím se dosáhnout dobrého estetického dojmu, který divák z plakátu získá, ale je nutné mít na paměti, že poškozený a následně restaurovaný plakát není plakát nový. Poškození (trhlina, ztráta obrazu) z plakátu nezmizelo, je pouze skryté díky restaurátorskému zásahu a neovlivňuje vizuální zážitek. 

S tímto souvisí i problém, kvůli kterému může být restaurování považováno za nevhodné. Občas se stává, že někteří sběratelé (v tomto případě spíše překupníci) nechají plakát restaurovat a při prodeji zatají nově doplněné části. Při bližším zkoumání jsou tyto úpravy samozřejmě patrné, ale na fotografiích přiložených k inzerátu nemusí být vidět.

20221103 OZ-53

Zaujalo nás, že někdy musíte “domalovat” chybějící části plakátu. Jak tento proces probíhá? Jak dokážete zreplikovat styl výtvarníka tak, aby byl výsledek dokonalý a oprava nepoznatelná?

Retuš mám na celém procesu restaurování asi nejradši. Pro dosažení co nejlepšího výsledku je potřeba před tímto krokem důkladně připravit podklad. Poté je nutné správně zvolit médium, kterým se retuš provede.

Je důležité si uvědomit, že všechny procesy, které na plakátech provádím, jsou reverzibilní a v případě potřeby by měly být odstranitelné.

Pokud se retuš provádí přímo na originálu, používám například akvarel, akvarelové pastelky, pastel apod, což jsou právě média, která se dají snadno odstranit. Pokud je třeba doplnit chybějící část, mohu použít i akryl, sítotisk atd. V tomto případě je kladen důraz třeba na barevnou stálost a co nejvěrnější vyznění.

Co se týče kopírování stylu autora, to vyžaduje praxi, čas a pomáhají i určité vlohy či talent.

Jaké materiály a techniky při restaurování filmových plakátů nejčastěji používáte?

Bez některých materiálů nebo pomůcek se skutečně neobejdu – například vody, japonských papírů různých barev a gramáží, plátna, lepidel, akvarelových barev, štětců, skalpelů, nůžek a válečku.

Co mě na restaurování baví, je kromě jiného i nutnost velké improvizace a flexibility, kdy musím přizpůsobovat osvědčené techniky podle konkrétního objektu, který právě opravuji. Často se ukáže, že k práci jsou užitečné i předměty, které byste v ateliéru vůbec nečekali.

Co se týče technik, tak je to především podlepování a poslední dobou mne baví i airbrush pro nově doplněné části plakátů.

IMG_3974

Jaký je orientační cenový rámec restaurování filmového plakátu velikosti B1?

Cena restaurování plakátu velikosti B1 (100 x 70 cm) začíná zhruba na 2500–3000 Kč, pokud jde pouze o podlepení bez retuše. Další náklady se pak liší v závislosti na konkrétním plakátu a rozsahu opravy.

Jaké nejčastější chyby dělají majitelé starých plakátů při pokusu o jejich opravu nebo skladování?

Asi to, že se do opravy vůbec pustí. I přesto se snažím ocenit jejich dobrý záměr, ačkoliv při odstraňování jejich „oprav“ to bývá někdy složité.

Mezi nejčastější chyby patří použití izolepy, čištění zaprášeného povrchu plakátu mokrým hadrem nebo špatná adjustace.

Adjustace může být nevhodná buď kvůli neznalosti majitele, nebo i kvůli práci profesionálního rámaře. Nedávno jsem například dostal plakát, který byl rámařem nalepen na sololitovou desku pomocí oboustranné lepicí pásky.

Jak by měl sběratel správně skladovat filmové plakáty, aby se předešlo jejich poškození?

Záleží samozřejmě na možnostech sběratele, velikosti sbírky a prostoru, který má k dispozici. Přesto se dá řídit několika základními pravidly.

Ideální je uchovávat plakáty na plocho, ve vodorovné poloze. Lze je tak ukládat i na sebe, nejlépe s proklady mezi jednotlivými vrstvami. U větších formátů ale bývá skladování tímto způsobem problematické. V takovém případě je vhodné plakát navinout na tubus s průměrem alespoň 17–20 cm. Důležité je věnovat pozornost kvalitě materiálů, které přicházejí s plakáty do kontaktu – ať už jde o tubusy nebo proklady. Měly by být vyrobeny z archivních materiálů, tedy takových, které mají neutrální nebo mírně zásadité pH a neobsahují látky, jež by mohly urychlit stárnutí papíru.

Za zmínku stojí i podmínky prostředí. U soukromých sbírek není nutné (a často ani možné) dosahovat muzejních standardů. Pro soukromé sběratele je důležitá stabilita. Ideální je udržovat teplotu mezi 18 a 20 °C a relativní vlhkost kolem 50 %. U vystavených plakátů je zásadní chránit je před přímým sluncem a použít sklo nebo plexi s UV filtrem. Pokud jsou plakáty uložené v zásuvkách, světlo samozřejmě řešit nemusíme.

IMG_0613

Doporučil byste sběratelům nechávat plakáty adjustovat například na plátno, nebo je lepší je uchovávat v původním stavu? Ve světě je mezi sběrateli plakátů velmi populární tzv. linen backing – vysvětlíte prosím více tuto techniku?

Podlepení plátnem, známé jako linen backing, je mezi sběrateli po celém světě v podstatě standardem. Přináší řadu výhod – křehkým plakátům poskytne potřebnou stabilitu a už samotné podlepení často výrazně zlepší jejich celkový stav. Navíc se s takto upraveným plakátem lépe manipuluje a pokud se navine na tubus, díky podkladu z plátna se po rozbalení snadno opět vyrovná.

Linen backing ale nezahrnuje pouze samotné plátno – mezi něj a plakát se ještě vkládá vrstva papíru. Ta se může lišit v závislosti na restaurátorském ateliéru, který na zakázce pracuje. Někdy jde o čistě bílý papír, jindy o přírodně tónovaný. Vždy se ale jedná o archivní materiály odpovídající muzejním standardům.

Zda plakát podlepit či nikoliv závisí na jeho fyzickém stavu a přístupu sběratele ke své kolekci. Pokud je ve výborné kondici, plakát bych určitě zachoval v jeho původním stavu a nijak do něj nezasahoval. Stejně tak není třeba kvůli jedné malé trhlině podlepit celý plakát. Takové věci se dají řešit lokálně. A u poškozených menších formátů (např. do velikosti B1) může být vhodnější použít jako celoplošný podlep jen japonský papír – díky tomu zůstane zachována vyšší materiálová autentičnost.

Vidíte v posledních letech větší zájem o restaurování filmových plakátů? Jsou mezi zákazníky více sběratelé, nebo spíše filmoví fanoušci, kteří chtějí zachovat plakáty svých oblíbených filmů?

Zvýšený zájem o sbírání plakátů — a to nejen filmových — v posledních letech určitě pozoruji. V případě filmových plakátů hraje velkou roli jejich popkulturní význam a nostalgie, která je dnes společensky velmi silná. Téměř každý má nějaký oblíbený film, a pokud k němu existuje navíc vizuálně zajímavý plakát, touha vystavit si ho doma je zcela přirozená. Často tím lidé vyjadřují i své postoje nebo příslušnost k určité subkultuře.

Řada filmových plakátů — u nás především z období zhruba mezi lety 1959 až 1979 — navíc vznikla z rukou výjimečných výtvarníků, takže nejde jen o upomínku na film, ale i o dostupné umělecké dílo. V tomto ohledu na ně lze nahlížet i jako na určitou formu investice.

Je nějaký filmový plakát, který byste si sám přál mít ve sbírce?

Sám plakáty nesbírám. Musel jsem si to zakázat — jsem totiž nenapravitelný romantik a ke svým věcem si velmi rychle vytvářím silnou citovou vazbu. Kdybych se do sbírání pustil, nejspíš by mě má sbírka brzy pohltila. Nedokázal bych se vzdát jediného kusu, což by znemožňovalo jakoukoli výměnu nebo prodej — a tím i systematické budování sbírky.

Kdybych si ale měl přece jen vybrat, byl by to nádherný, téměř impresionistický plakát k filmu Maskovaná milenka od Alexandra Vladimíra Hrsky, který jsem měl před pár lety možnost restaurovat.


 

Více o práci Ondřeje se můžete dozvědět na jeho webu ZDE

Pokud máte zájem o koupi originálních filmových plakátů, mrkněte se na eshop plakatu.cz